Stáří Duše

Jedním z nejčastěji používaných termínu v Michaelově učení je "Stáří Duše". Stáří duše vyjadřuje úroveň poznání a vývoje individuální sebe-uvědomělé duše. Nejde o to, kolika inkarnacemi daná duše prošla, ale o určité milníky kterých na své cestě dosáhla.

Během fyzického stadia této cesty, t.j. inkarnačního cyklu (v našem případě pozemského), duše prochází pěti tzv. "věky duše". Přibližný věk duše se dá posoudit podle toho, jak duše vnímá sama sebe a svět kolem ní.

Nová duše

Nové duše rozdělují svět na "já" a "ne já" a řeší převážně otázky přežití. Je-li okolní svět (ne já) vnímán jako nepřátelský a nevlídný, může to vést k celé řadě problémů, podle toho v jakém věku se tento vjem zafixuje.

Dětská duše

Dětská duše vnímá svět jako "já" a "mnoho dalších já". Pokud se tato "ostatní já" zachovají nějakým nepředvídaným způsobem, může to vést ke zmatku a negativní reakci. Dětské duše si svůj hodnotový systém vytváří v ranném dětství a přebírají ho od svého okolí. Tento se pak stává prakticky neotřesitelným. Mají silnou potřebu rutiny a struktury a tendenci tíhnout k dogmatům.

Mladá duše

Mladá duše vnímá sama sebe jako "já", a druhého člověka jako "ty", s tím že "ty" jsi jiný než "já". A zažívá potřebu druhého změnit, přesvědčit ho o svém vlastním stanovisku. Mladé duše jsou orientované na vnější úspěch. Učí se ovlivňovat okolní svět.

Zralá duše

Toto je obtížné stadium. Zralá duše vnímá ostatní tak, jak oni vnímají sami sebe. Často přeruší vztahy, zdánlivě bezdůvodně, nebo naopak setrvává v nevhodných vtazích, či je opakuje. V tomto stadiu se mohou vyskytovat častá citová dramata.

Stará duše

Staré duše vnímají ostatní jako součást většího celku, zahrnujícího sebe sama. Dívají se na život z hlediska vyšší perspektivy, nebo se o to alespoň snaží. Protože už leccos zažily, nevidí svět tak černobíle, jako bývá běžnější v dřívějších stádiích vývoje.